DIECÉZNÍ CÍRKEVNÍ SOUD BISKUPSTVÍ BRNĚNSKÉHO
Z Ježíšových slov, která jsou obsažena v Písmu svatém je zřejmé, že toužil po nerozlučitelnosti manželství (Mt 5,31–32; Mt 19,3–9; Mk 10,9; Lk 16,18; 1Kor 7,10‑11). Nerozlučitelnost je vlastností jak manželství uzavřených v církvi, tak manželství přirozených, tedy uzavřených mezi nepokřtěnými osobami před orgánem státu.
Církev považuje každé platně uzavřené manželství, které bylo po sňatku dokonáno dobrovolným a důstojným sexuálním stykem otevřeným ke zplození dítěte, za nerozlučitelné.
Církev trvá na nerozlučitelnosti platného manželství. Tato zásada trvá vždy, a to i tehdy, když se v manželství vyskytne trvalý, hluboký a nenapravitelný rozvrat, že nelze očekávat jeho obnovení. Rozvrat manželství, který dostačuje k civilnímu rozvodu, však není důvodem a zpravidla ani důkazem neplatnosti manželství. Manželství se v civilním právu rozvádí z příčin, které se vyskytly během manželství. Církev může prohlásit manželství za neplatné z důvodů, které existovaly již na jeho počátku a vedly k jeho neplatnému uzavření (manželské smlouvy).
Manželství požívá přízně práva, proto je i při pochybnosti manželství platné, dokud se neprokáže opak. Neplatnost manželství může prohlásit soudní senát složený zpravidla ze tří soudců, nebo příslušný diecézní biskup jako samosoudce. Jiným způsobem nelze získat morální jistotu o neplatnosti manželství.
Diecézní církevní soud v Brně nabízí zájemcům pravidelnou bezplatnou konzultační službu, jíž poskytují církevní právníci. Konzultace je nezávazná, nemusí vést k podání žaloby na platnost manželství. Termíny konzultací s možností rezervace jsou uvedeny zde.
Konzultor má posoudit důvodnost pochybností o neplatnosti manželství a má pomoci s navržením a formulací důvodů neplatnosti. Dále může vymezit okruh svědků a poskytnout základní informace o řízení před církevním soudem. Konzultor může na základě dohody a písemného zmocnění převzít také právní zastupování stran.
Konzultor nemá pravomoc rozhodnout o přijetí nebo odmítnutí žaloby. Pokud existuje pochybnost o jeho právním názoru, je možné obrátit se s prosbou o právní pomoc na jiného konzultora nebo církevního právníka, popř. je možné podat žalobu k soudu. Názor konzultora není právně závazný.
Platnost manželství je vhodné žalovat co nejdříve po vydání pravomocného rozsudku civilního soudu o manželství. Pozdější podání žaloby na platnost manželství není vyloučené, ale existuje nebezpečí těžšího získávání důkazů, protože plynoucím časem docházejí újmy na své úplnosti.
Právo napadnout (žalovat) platnost manželství mají manželé (nebo jeden z nich). Právo napadnout manželství má rovněž ochránce spravedlnosti, pokud se neplatnost stala známou a manželství nelze zplatnit, nebo zplatnění není účelné.
Formulář žaloby na platnost manželství je možné obdržet v kanceláři církevního soudu, nebo je k dispozici ke stažení na webových stránkách Diecézního církevního soudu v Brně. S přípravou žaloby Vám pomohou konzultoři církevního soudu nebo jiní církevní právníci.
Důvodem k neplatnosti manželství jsou zneplatňující překážky, vady manželského souhlasu, vady formy uzavření manželství a jiné skutečnosti, které způsobily, že manželství (manželský svazek, manželská smlouva) nevzniklo. Tyto důvody neplatnosti musí být dány již při uzavírání sňatku, byť by byly přítomny jen v latentní (skryté) podobě a rozvinuly se během manželství. Jednotlivé důvody neplatnosti jsou popsány ve čtvrté knize kodexu kanonického práva.
S formulací důvodu neplatnosti manželství pomohou konzultoři církevního soudu, nebo církevní právníci. Nebude-li v žalobě kanonický důvod stanoven, stanoví ho soudní vikář po přijetí žaloby a po vyjádření se druhé strany.
Přílohou žaloby na platnost manželství musí být: - potvrzení vystavené farností místa křtu strany žalující a nežalující; - potvrzení vystavené farností místa uzavření sňatku; - kopie rozsudku civilního soudu o rozvodu manželství s doložkou nabytí právní moci rozsudku; - zkrácený popis důvodů neplatnosti v realitě známosti a manželství, tzv. souhrnná zpráva o průběhu známosti a manželství; - další dokumenty, pokud je strana žalující má k dispozici: lékařské zprávy, psychlogické posudky, dopisy, osobní deníky apod.
Potvrzení o křtu a potvrzení o uzavření církevního sňatku vydávají faráři míst, kde byly strany pokřtěny a kde uzavřely sňatek. Tato potvrzení se předkládají církevnímu soudu v originále a nesmí být ke dni podání žaloby starší tří měsíců.
Pokud některá náležitost žaloby nebo příloha bude chybět a nebude možné bez ní dále pokračovat v řízení, vyzve soudce žalující stranu, aby žalobu doplnila. Pokud žalující strana žalobu ve stanovené lhůtě nedoplní, bude řízení zastaveno. Žalobu je možné podat znovu, když spolu s podáním žaloby strana sdělí soudu chybějící náležitosti nebo přílohy.
Poplatky za soudní řízení jsou stanoveny Instrukcí o nákladech řízení před Diecézním církevním soudem v Brně a platným sazebníkem poplatků. Oba dokumenty jsou přístupné k nahlédnutí v soudní kanceláři nebo na webových stránkách soudu.
Řízení probíhá po celou dobu důvěrně. Všichni soudní úředníci včetně obhájců stran jsou zavázáni mlčenlivostí. Soud nikomu, mimo účastníky řízení, neoznamuje, že byla podána žaloba na platnost manželství.
Je velmi potřebné, aby na hledání pravdy o manželství aktivně spolupracovali oba manželé. Jedná-li se o církevní sňatek, byli to oni, kdo docházeli na přípravu k jeho uzavření, a proto je třeba, aby zase oba (byť ne společně) přišli k církevnímu soudu, který hledá PRAVDU o jejich manželství. Pravda nebývá obvykle jednostranná, proto je potřebné znát mínění jak manžela, tak manželky. Je-li nežalující strana katolicky pokřtěná, má morální povinnost spolupracovat s církevním soudem na hledání pravdy o svém manželství. Tato její povinnost je ještě závažnější, pokud ona sama pokládá žalobu za nepravdivou. Pokud se z nejrůznějších příčin nežalující strana do soudního řízení nezapojí, tento její postoj značně ztíží rozhodování soudu, který v krajním případě nedojde k morální jistotě o platnosti či neplatnosti manželství z důvodu chybějících důkazů. Je jiště možné v řízení pokračovat i bez účasti nežalující strany, ovšem v takovém případě je třeba, aby žalující strana navrhla dostatek důkazů, které argumentačně podpoří její žalobní názor.
Pokud strana nežalující se soudem nespolupracuje a opakovaně odmítá přebírat procesní listiny, je prohlášena za nepřítomnou v řízení a řízení pokračuje bez ní. Církevní soud se však snaží nežalující stranu přimět k aktivní spolupráci, a proto je v průběhu řízení opakovaně vyzývána k účasti a jsou jí zasílána důležitá rozhodnutí a rozsudek.
Ano, musí. Oba manželé mají před církevním soudem stejná práva a stejné povinnosti. Nežádající strana má právo být informována o tom, že se bude přezkoumávat platnost manželství, aby mohla zaujmout své procesní stanovisko a byla nápomocna při hledání pravdy o manželství.
Velmi se doporučuje a je vhodné, aby strana žalující seznámila druhého manžela s obsahem žaloby na platnost manželství a aby žalobu a souhrnnou zprávu podepsal i druhý manžel. Nemůže-li strana žalující požádat nežalující stranu o podpis žaloby, nebo strana nežalující odmítne podpis připojit, pak bude straně nežalující žaloba a souhrnná zpráva zaslána na vědomí prostřednictvím soudu.
Církevní legislativa považuje každé manželství za platné, pokud není prokázán opak. Tento opak může být prokázán jedině tehdy, když existují dostatečné a závažné důkazy svědčící o neplatnosti manželství. Tyto důkazy poskytují nejčastěji svědci svými svědeckými výpověďmi.
Strany mohou navrhnout provedení i jiných důkazů, např. znalecké zprávy, lékařské zprávy, dopisy, deníky. Podmínkou je, aby tyto důkazy nebyly získány nedovoleně, např. podvodem, odcizením, nebo v příkrém rozporu s přáním strany, jíž se důkaz týká. Nedovolené důkazy vyloučí soudce na základě důvodné námitky strany, která je oprávněným vlastníkem důkazu.
Svědkem v řízení může být kdokoliv, není rozhodující jeho poměr k církvi. Podstatné je, aby za svědka byla povolána osoba, která může podat hodnověrnou výpověď o tom, co sama viděla, slyšela atd. a její svědectví může pomoci k užitečnému zjištění skutečností týkajících se především známosti, uzavření manželství a období krátce po jeho uzavření.
Je vhodné, aby za svědky byly navrhnuty dvě až čtyři osoby, a to jak z okruhu rodiny, tak z okruhu známých apod.
Svědek má povinnost osobně se dostavit k církevnímu soudu a podat zde ústní svědectví. V případě nemoci, která svědkovi dlouhodobě znemožňuje pohyb nebo ho činí nadměrně obtížným, může výslech svědka proběhnout v budově farního úřadu farnosti, ve které svědek bydlí. Jiné než ústní svědectví nemá hodnotu plného důkazu.
Ano, je to nutné, a strana má povinnost osobě sdělit, že ji povolala za svědka v řízení o neplatnost manželství. Pokud svědek odmítne dostavit se k církevnímu soudu, pak není vhodné uvádět ho do žaloby, protože církevní soud nemá žádný nástroj, kterým by svědka „přinutil“ k podání svědectví. Svědectví před církevním soudem je dobrovolné. Křesťané (katolíci) jsou však ve svědomí vázáni, aby s církevním soudem spolupracovali na hledání pravdy.
Důvodem k odmítnutí žaloby nemůže být nedostatek svědků či svědeckých důkazů. Hodnotu plného důkazu může mít prohlášení a soudní výpověď stran, zvláště jsou-li podpořeny případnými svědky o jejich věrohodnosti.
Za zcela věrohodnou může být považována také výpověď kvalifikovaného svědka, který vypovídá o tom, co vykonal z moci úřední, nebo shodují-li se s jeho výpovědí okolnosti týkající se událostí a osob. Jedině soudnímu senátu nebo diecéznímu biskupovi ve zkráceném řízení náleží hodnocení důkazů.
Ano, vhodné to je a velmi doporučené. Církevní právník, obhájce strany, stranu v řízení zastupuje a přispívá tak k rychlejšímu a spravedlivému řízení, protože obhajuje a chrání zájmy svého klienta. Strany bez právního zástupce by měly před soudem vystupovat jen výjimečně.
Seznam prokurátorů, advokátů a patronů včetně kontaktů na ně je uveřejněn na webových stránkách Diecézního církevního soudu v Brně. Tito obhájci jsou schváleni brněnským biskupem pro službu u církevního soudu v Brně. Strany si mohou zvolit i jiné obhájce z jiných církevních soudů, tito obhájci musí před konstatací pro zastupování v konkrétní kauze získat schválení brněnským biskupem. To neplatí pro advokáty Římské roty.
Prokurátor je osoba znalá církevního (kanonického) práva, ale nemusí to být znalost práva na odborné úrovni. Primárním úkolem prokurátora je vykonávat právní úkony za stranu: přijímá procesní listiny, navrhuje důkazy, navrhuje otázky k výslechům, může se účastnit výslechů stran, svědků a znalce. Strana může mít pouze jednoho prokurátora.
Advokát by měl znát církevní (kanonické) právo na odborné úrovni. Advokát chrání práva strany, má právo účastnit se výslechu stran, svědků a znalců. Jeho úkolem je chránit a obhajovat názor strany, kterou zastupuje. Advokátovi je vyhrazena především obhajoba neplatnosti manželství. Strana může mít více advokátů.
Patron v sobě spojuje úřad prokurátora a advokáta a měl by tedy kanonické právo znát na odborné úrovni. Strana může mít jen jednoho patrona.
Strany si mohou zmocnit společného obhájce, pokud mezi nimi není spor o důvodech neplatnosti manželství a chtějí s církevním soudem aktivně spolupracovat na hledání pravdy o jejich manželství.
V případech, které nejsou vyhrazeny Apoštolskému stolci, je příslušný:
a) soud místa, v němž bylo uzavřeno manželství;
b) soud místa, v němž má některá ze stran nebo obě strany trvalé nebo přechodné kanonické bydliště;
c) soud místa, v němž se ve skutečnosti provede většina důkazů.
Žaloba se církevnímu soudu předává v listinné podobě v jednom vyhotovení. V listinné podobě a v jednom vyhotovení se předávají i všechny přílohy. Žadatel připojí svůj podpis na žalobu a souhrnnou zprávu o průběhu známosti a manželství.
Žaloba v elektronické podobě musí být doplněna nejpozději do pěti dnů předložením originálu, jinak se k ní nepřihlíží.
Soudní kancelář zkontroluje úplnost žaloby a příloh a předá ji soudnímu vikáři, který rozhodne o přijetí žaloby, nebo vydá dekret, jímž uloží, aby strana žalující žalobu doplnila. Nevyžaduje-li žaloba doplnění, zasílá se její kopie spolu se souhrnnou zprávou obhájci svazku a straně nežalující se žádostí, aby se k ní ve stanovené lhůtě vyjádřila a sdělila svůj postoj. Po vyjádření nežalující strany stanoví soudní vikář dekretem znění předmětu sporu.
Soudní vikář po stanovení předmětu sporu může rozhodnout, že se žaloba bude projednávat v rámci řádného řízení, zkráceným řízením podle kán. 1683 – 1687 CIC nebo listinným řízením podle kán. 1686 CIC a násl.
Zkrácené řízení probíhá před instruktorem, který má pokud možno během jediného jednání shromáždit všechny důkazy a stanovit 15 denní lhůtu pro předložení animadversiones obhájce svazku (připomínek svědčících pro platnost svazku) a případných obhajob stran.
Diecézní biskup po převzetí akt a konzultaci s instruktorem a přísedícím a po zvážení animadversiones obhájce svazku a případných obhajob stran vydá rozsudek, pokud nabyl morální jistoty o neplatnosti manželství. V opačném případě předá záležitost k projednání v řádném řízení.
Ve zkráceném řízení se zpravidla projednávají záležitosti zřejmé (očividné) neplatnosti, tedy např. některý z manželů byl stižen závažnou psychosexuální poruchou, homosexualitou, vážnou psychickou anomálií nebo nemocí (schizofrenie apod.). Ve zkráceném řízení je možné také projednat neplatnost manželství, která trvala velmi krátkou dobu (např. den nebo týden), nebo manželství, kdy je ze žaloby zřejmé a jisté, že před uzavřením manželství i v době manželství byl některý z manželů nevěrný a vědomě vylučoval věrnost manželství. Nezbytnými podmínkami tohoto řízení ovšem je, aby žalobu a souhrnnou zprávu podepsali oba manželé a aby neplatnost manželství byla podložena obzvlášť průkaznými argumenty. Dále musí být již od počátku zřejmé, že existují věcné i osobní okolnosti, podpořené svědky nebo jinými nástroji, které nevyžadují podrobnější rozlišení ani pátrání, ale zjevně potvrzují, že se opravdu jedná o neplatnost manželství.
Církevní soud v řádném řízení prozkoumává platnost manželství s cílem získat morální jistotu o jeho platnosti. Během řízení soud provádí a hodnotí předložené důkazy a vyžaduje-li to stanovený předmět sporu, ukládá znalci, aby vyhotovil znalecký posudek.
Řádné listinné řízení je řízení zkrácené, které může být využito ve výjimečných případech, kdy z předložené listiny nebo listin, které mají svědčit o neplatnosti manželství, není zřejmý žádný rozpor a proti těmto listinám nejsou žádné námitky. Z těchto listin musí soudní vikář nebo soudce bezpečně zjistit existenci zneplatňující překážky (kán. 1083 – 1094 CIC), která nebyla dispenzována (kán. 1078 – 1082 CIC), nebo nedodržení zákonné formy, která nebyla dispenzovaná (kán. 1104, 1108 – 1123, 1127 CIC) nebo nedostatek platného zmocnění v případě, kdy je manželství uzavíráno prostřednictvím zástupce některého z nepřítomných snoubenců (kán. 1104 – 1105 CIC).
Každá ze stran i svědci jsou vyslýcháni odděleně. U výslechu mohou být přítomni jen vyslýchaní, úředníci soudu, kteří jsou ustanoveni v této kauze, a obhájci stran, pokud je předseda senátu z vážných důvodů z výslechu nevyloučil. Výslech je prováděn podle předem připravených otázek, které mohou být doplněny dalšími zpřesňujícími otázkami. Odpovědi vyslýchaného jsou zapisovány a po skončení výslechu mohou být vyslýchanému přečteny, pokud o přečtení projeví zájem. Strana ani svědek nemají právo na kopii protokolu o výslechu. O průběhu výslechu, otázkách i odpovědích na ně musí svědci a strany zachovat mlčení.
Ne, povinností svědků a stran je zachovat mlčení. Strany a svědci se nesmí navzájem ovlivňovat, informovat se o otázkách použitých k výslechu, jakož i o dalších skutečnostech, které by mohly způsobit újmu spravedlnosti řízení a vynesení spravedlivého rozsudku. Strany jsou vázány povinností nezpřístupňovat druhým osobám závěry obhajob ani znění rozsudku.
Ne, strana a svědek musí před soudcem vypovídat osobně a zpaměti. Nikdo ji nemůže zastoupit. Strana ani svědek nemohou předčítat z připravených poznámek, pokud se nejedná o důležitá data nebo počty.
Strana může do soudního spisu nahlédnout až po té, kdy předseda senátu vydá dekret o zpřístupnění spisu stranám, tzv. dekret o zveřejnění. Obhájci stran mohou do spisu nahlížet během řízení, avšak jsou povinni zachovat mlčení o všem, co se ze spisu dozvěděli, aby neohrozili proces zjišťování pravdy o manželství.
Obhájci stran a obhájce svazku jsou dekretem vyzváni k písemným obhajobám. Není-li strana v řízení zastoupena obhájcem, může napsat své prohlášení. Obhajoby jsou pak navzájem směněny a všechny strany se mohou vyjádřit i k obhajobám ostatních stran sporu, přičemž právo posledního vyjádření má obhájce svazku. Po ukončení diskusní fáze je stanoven termín zasedání soudců k vynesení rozhodnutí ve sporu.
Řízení, které končí vynesením rozsudku, trvá zhruba jeden rok. Tato doba je pouze orientační a je závislá na mnoha okolnostech, které mohou mít vliv na prodloužení doby řízení (např. nemoc stran, svědků, soudních úředníků, množství svědků, nedostupnost svědka, delegace výslechů na jiný soud, neúčast strany nežalující, váznoucí spolupráce se stranou žalující, pracovní vytíženost úředníků soudů a znalců apod.). Církevní soud je vázán povinností vystříhat se zbytečných průtahů v řízení.
Rozhodnutí soudního senátu je stranám oznámeno v krátké lhůtě po vynesení rozsudku.
Písemný rozsudek je vyhotoven zpravidla do jednoho měsíce ode dne jeho oznámení. Doručením stranám začne běžet lhůta na odvolání.
Rozsudek nabývá právní účinnosti po uplynutí patnácti dnů od doručení rozsudku stranám sporu a obhájci svazku. Cítí-li se některá ze stran rozsudkem poškozena, stejně tak i obhájce svazku a obhájce spravedlnosti, mají plné právo zahájit řízení o zneplatnění rozsudku nebo se proti rozsudku odvolat ve smyslu kán. 1619 – 1640 CIC. Po uplynutí doby na odvolání, bez uplatnění odvolání, soud vydá dekret vykonatelnosti rozsudku.
Tento zákaz není absolutní, tedy nezakazuje uzavření jakéhokoliv manželství, ale je jen relativní, tedy je možné uzavřít manželství za splnění určitých podmínek. Zákaz bývá udělován zpravidla v případech, kdy soud rozhodl o neplatnosti manželství z důvodu existence psychické anomálie. Tento zákaz má chránit toho, komu byl uložen, a jeho nastávajícího manžela, před nepříznivými účinky psychické anomálie.
Místní ordinář prostřednictvím křesťanské psychologické poradny zjišťuje, zda nastávající manžel ví o psychické anomálii svého partnera, prošetřuje schopnost vzájemného přijetí parterů ve vzájemném manželském sebedarování a také posuzuje kompatibilitu partnerů. Pokud terapeut zjistí nedostatky, pak nabídne vhodnou psychologickou terapii. V případě, že partneři terapii nepotřebují, podá o tom terapeut písemnou zprávu místnímu ordináři, a ten rozhodne o snětí zákazu uzavření manželství.
Ne, to v žádném případě není možné. V řízení o neplatnosti manželství se totiž nehledá viník rozpadu manželství, ale zkoumá se výhradně platnost manželství.
Děti narozené v manželství, které bylo prohlášeno za neplatné, jsou vždy dětmi manželskými.
Ano, je to nutné, aby nedocházelo k průtahům v řízení a ke zvyšování soudních nákladů. Změny bydliště, telefonu, jména, příjmení strany nebo svědků ohlašuje strana v kanceláři soudu bez zbytečného prodlení
Bible se sice výslovně nevyjadřuje k soužití v hříchu, to však neznamená, že o této otázce zcela mlčí. Spíše musíme dát dohromady několik pasáží Písma a vyvodit z nich zásadu, že sexualita mimo manželství mezi mužem a ženou je hřích. Existuje řada míst Písma, která prohlašují, že Bůh zakazuje sexuální nemravnost (Sk 15, 20; 1 Kor 5, 1; 6, 13.18; 10, 8; 2 Kor 12, 21; Gal 5, 19; Ef 5, 3; Kol 3, 5; 1 Sol 4, 3; Žid 7). Řecké slovo, které se v těchto verších překládá jako "pohlavní nemravnost" nebo "smilstvo", je porneia, což doslova znamená "nedovolená touha". Vzhledem k tomu, že jedinou přípustnou formou sexuality je manželství mezi mužem a ženou (Gn 2, 24; Mt 19, 5), je cokoli mimo manželství, ať už cizoložství, sex před manželstvím, homosexualita nebo něco jiného, nedovolené, jinými slovy hřích. Společné soužití před manželstvím rozhodně spadá do kategorie smilstva: sexuálního hříchu.
List Židům 13, 4 popisuje úctyhodný stav manželství: "Manželství ať je u všech v úctě a manželské lože ať je neposkvrněné, neboť Bůh bude soudit smilníky a cizoložníky." V tomto případě je třeba, aby manželství bylo v úctě. Tento verš jasně rozlišuje mezi tím, co je čisté a úctyhodné, tedy manželstvím, a tím, co je sexuálně nemravné, tedy vším mimo manželství. Jelikož společné soužití mimo manželství spadá do této kategorie, je hříšné. Každý, kdo spolu žije mimo zákonné manželství, si přivolává Boží nelibost a soud.
Situace konkubinátu, známého také jako "volný svazek", je velmi jasně zmíněna v Katechismu katolické církve: „Svobodný svazek je dán tehdy, když muž a žena odmítnou dát právní a veřejnou formu svazku zahrnujícímu sexuální intimitu.“ (KKC 2390). To vede k přesné definici výrazu "volný svazek", který je považován za "klamný", a jeho důsledků: „Co může znamenat svazek, v němž se lidé navzájem nezavazují a svědčí tak o nedostatku důvěry - vůči sobě navzájem, vůči sobě samým nebo vůči budoucnosti? Tento výraz zahrnuje různé situace: konkubinát, odmítání manželství jako takového, neschopnost vázat se dlouhodobými závazky. Všechny tyto situace představují urážku důstojnosti manželství; ničí samotnou ideu rodiny; oslabují smysl pro věrnost. Jsou v rozporu s morálním zákonem: pohlavní akt musí mít své místo výhradně v manželství; mimo něj vždy představuje těžký hřích a vylučuje ze svátostného společenství.“